Nová data z průzkumu investičního chování Čechů, který pro Asociaci pro kapitálový trh ČR (AKAT ČR) počtvrté provedla agentura Perfect Crowd, ukazují, že čeští rodiče začínají s dětmi mluvit o penězích nejčastěji kolem devátého roku života – a jen desetina dětí dnes počítá s tím, že jednou zbohatne zděděním majetku. Pro rodiny, které řeší, jak majetek předat dál, je to varovný signál: finanční gramotnost další generace nevzniká sama od sebe. Platí to dvojnásob pro rodiny žijící mezi dvěma zeměmi, kde se navíc mísí různé zvyklosti v tom, kdy a jak se o penězích doma vůbec mluví.
Podle průzkumu projevují děti nejintenzivnější zájem o finance mezi šestým a devátým rokem – zajímá je hlavně cena věcí (49 %) a to, proč si nelze koupit úplně vše (52 %). U teenagerů mezi patnácti a osmnácti lety se zájem přesouvá k praktičtějším otázkám: jak si vydělat peníze (49 %) a jak fungují platby kartou nebo telefonem (30 %). Zájem o základní otázku „kde se berou peníze“ naopak s věkem prudce klesá, u teenagerů už na ni odpovídá jen 9 % z nich – v tomto věku už to prostě vědí, nebo si myslí, že vědí.
Zajímavější než věk je ale to, jak dnešní děti chtějí zbohatnout. Nejčastěji uvádějí úspěch v povolání (54 %) a podnikání (25 %), meziročně ale roste i podíl těch, kdo sázejí na dobré investice – z 21 na 23 procent. Naopak klesá podíl dětí, které počítají se zděděným majetkem, na současných 10 procent. Jinými slovy, dnešní děti berou zděděné jmění jako menší jistotu než dřív a spíš počítají s tím, že si majetek budou muset umět udržet a rozmnožit samy.
Zajímavé je i to, odkud přichází konkurence běžným cestám ke zbohatnutí. Slávu přes internet nebo sport jako plán na zbohatnutí uvádí 22 procent dětí, výhru v loterii 18 procent a geniální nápad nebo vědecký objev 13 procent. Fantazijní představy tedy pořád hrají roli, ale u většiny z nich meziročně mírně klesá zájem – dětský pohled na peníze se tak posouvá směrem k realističtějším scénářům, ne od nich.
Praktická výchova k penězům podle dat začíná dřív, než by leckdo čekal: vlastní kasičku nebo peněženku mají děti v průměru od šesti let, kapesné dostávají kolem osmi let, tato věková hranice se navíc meziročně mírně snižuje, a přivydělávat si začínají většinou od patnácti. Výkonná ředitelka AKAT ČR Jana Brodani k tomu dodává, že i děti dobře situovaných rodičů, které vlastní výdělek finančně nepotřebují, z něj podle jejího pozorování profitují – naučí se s penězi lépe hospodařit, protože pochopí jejich skutečnou hodnotu a proces, jak vznikají.
Proč by to mělo zajímat rodiny s vyšším majetkem?
Přesně v tomhle bodě se statistika mění v praktickou otázku správy majetku. Děti, které si nikdy nemusely uvědomit, kolik věci stojí, přebírají jednou majetek, aniž by si prošly zkušeností, jak se buduje nebo ztrácí. U rodin s mezinárodním přesahem se navíc přidává další vrstva: různé jurisdikce mají různá pravidla pro dědictví, svěřenské fondy nebo darování, a děti vyrůstající mezi dvěma zeměmi mají i odlišný kontext, ve kterém se s penězi poprvé setkávají – jinou měnu, jiné ceny, jinou představu o tom, co je „normální“ příjem.
Představte si rodinu, kde jedno dítě vyrůstá v Praze a druhé kvůli práci rodičů ve Vídni nebo Londýně: každé z nich přijde do kontaktu s jinou měnou, jinými cenami běžných věcí i jinými zvyklostmi v tom, co se v dané zemi o penězích doma vůbec říká. Bez společného rámce, na kterém se rodina shodne, snadno vznikne situace, kdy sourozenci mají zcela odlišnou představu o hodnotě peněz, přestože vyrůstají ve stejné rodině. Konkrétní příklad, jak rozdílné měny ovlivňují rodinný rozpočet a výdaje na studium, rozebíráme v samostatném článku.
„Majetek, který dítě nikdy nemuselo vydělat, se mu nejsnáz stane samozřejmostí – a samozřejmost je první krok k tomu, že jednou zmizí.“
Jak předat dětem víc než jen majetek?
Průzkum popisuje, kdy a o čem se děti zajímají. V rodině na jejich otázky můžete navázat konkrétní zkušeností. Dává smysl začít kapesným v přiměřeném věku, nechat dítě udělat vlastní finanční chybu s malou částkou dřív, než jednou udělá velkou s velkou, a později podpořit první brigádu nebo vlastní drobný příjem, i když to rodina finančně vůbec nepotřebuje. Pro rodiny s majetkem ve více zemích se navíc vyplatí probrat se svým poradcem, jak nastavit srozumitelná pravidla pro to, kdo, kdy a za jakých podmínek k rodinnému majetku jednou dostane přístup.
Než začnete řešit právní strukturu předání majetku, zjistěte, jestli vaše dítě vůbec ví, kde se peníze berou a jak se ztrácejí. Struktura bez pochopení je jen odklad problému o jednu generaci.
Časté otázky
- Co přesně průzkum AKAT ČR zjistil?
Že se čeští rodiče s dětmi baví o penězích nejčastěji od devíti let, že děti nejvíc zajímají finance mezi šestým a devátým rokem, a že jen desetina dětí dnes počítá se zbohatnutím formou dědictví.
- Od jakého věku má smysl dávat dětem kapesné?
Podle dat dostává většina dětí první kapesné kolem osmého roku, věková hranice se navíc meziročně mírně snižuje – jde ale o orientační zvyklost, ne o pravidlo platné pro každou rodinu.
- Proč by dítě z majetné rodiny mělo mít vlastní přivýdělek, když ho finančně nepotřebuje?
Protože vlastní zkušenost s výdělkem učí pochopit skutečnou hodnotu peněz a proces, jak vznikají, způsobem, který žádné poučování nenahradí.
- Jak to souvisí s předáváním rodinného majetku mezi generacemi?
Struktura předání majetku – dědictví, svěřenský fond, darování – řeší, kam majetek půjde. Neřeší, jestli ho příjemce umí spravovat. Obě otázky je potřeba řešit zvlášť.
- Liší se finanční výchova dětí v rodinách žijících ve více zemích?
Ano, kombinují se různé zvyklosti, měny i pravidla pro dědictví a darování, což samo o sobě zvyšuje nároky na to, aby rodina měla jasno, jak dětem finance vysvětlit.
- Jak v tomhle může pomoct nezávislý poradce?
Aisa International nenabízí finanční výchovu dětí jako produkt, naší rolí je pomoct rodině nastavit srozumitelnou strukturu předání majetku a upozornit na otázky, které stojí za to probrat v rodině dřív, než k předání dojde.

