Organizace mohou mít propracované kontrolní systémy, podrobné etické kodexy a jasně definovanou odpovědnost. Přesto někdy dochází k rozhodnutím, která by při zpětném pohledu nikdo nechtěl obhajovat. Proč ani dobře nastavená pravidla nedokážou vždy zabránit selhání?
Ve své profesní praxi v oblasti compliance, interního auditu a řízení rizik jsem se s touto otázkou setkávala opakovaně. Postupně jsem si uvědomila, že samotná existence pravidel ještě mnoho nevypovídá o tom, jak organizace skutečně funguje. Záleží na tom, jak lidé rozhodují, zda dokážou upozornit na problém a jak vedení reaguje ve chvíli, kdy správné řešení není tím nejjednodušším.
Právě tyto souvislosti mě nakonec přivedly k napsání knihy Anatomie integrity.
Když všechno funguje. Alespoň na papíře.
V regulovaném finančním sektoru jsou pravidla neoddělitelnou součástí každodenní činnosti. Legislativa stanovuje požadavky, interní předpisy je převádějí do konkrétních postupů a kontrolní funkce ověřují jejich dodržování. Tento systém je nezbytný pro ochranu zákazníků, stabilitu finančních institucí i důvěryhodnost celého trhu. Přesto ani nejpropracovanější systém nedokáže předvídat všechny situace, do kterých se organizace dostane.
Pravidla mohou stanovit, kdo za určité rozhodnutí odpovídá. Nemohou však sama zajistit, že odpovědná osoba bude mít odvahu rozhodnout správně i za cenu nepříjemných důsledků. Mohou zaměstnancům uložit povinnost oznámit podezření na nesprávné jednání, ale nezaručí, že se nebudou obávat následků. A mohou vytvořit kontrolní mechanismus, jehož výsledky nakonec ztratí význam, pokud jim vedení nevěnuje pozornost.
Formální soulad s regulatorními požadavky je proto důležitým předpokladem odpovědného podnikání, nikoliv automatickým důkazem zdravého fungování organizace. Mezi tím, co společnost deklaruje ve svých dokumentech, a tím, jak se její zaměstnanci skutečně rozhodují, může existovat značný rozdíl.
Největší rizika často nevypadají jako rizika
Jednou z nejzajímavějších a současně nejproblematičtějších vlastností organizačních rizik je skutečnost, že se nemusí projevit okamžitě. Některá vznikají nenápadně. Z jednorázové výjimky se stane obvyklý postup. Rozhodnutí přijaté pod časovým tlakem už nikdo následně nepřezkoumá. Proces, který měl být rozdělen mezi několik pracovníků, začne fakticky záviset na jediném člověku.
Pokud takové uspořádání dlouhodobě přináší očekávané výsledky, může vzniknout přesvědčení, že je všechno v pořádku. Úspěch ale nemusí znamenat, že organizace své procesy skutečně ovládá. Někdy pouze znamená, že se dosud neprojevily důsledky jejich slabin.
To platí také pro firemní kulturu. Jestliže zaměstnanci opakovaně získávají zkušenost, že upozorňování na problémy vyvolává nelibost nebo že kritická zjištění zůstávají bez odezvy, mohou postupně přestat mluvit. Organizace pak přichází o důležité informace právě ve chvíli, kdy by je nejvíce potřebovala.
Pro řízení rizik je proto zásadní nejen existence kontrol, ale také prostředí, ve kterém mohou být jejich výsledky otevřeně sdělovány, vyhodnocovány a využívány k nápravě.
Compliance není totéž co integrita
Compliance pomáhá organizacím dodržovat zákonné a regulatorní povinnosti, identifikovat nedostatky a předcházet jejich následkům. Je nezbytnou součástí řídicího a kontrolního systému, zejména v odvětvích, kde může nesprávné rozhodnutí poškodit zákazníky nebo narušit důvěru veřejnosti. Integrita se však projevuje také v situacích, na které žádný interní předpis neposkytuje jednoduchou odpověď.
Co udělá manažer, pokud zjistí, že obchodně výhodné rozhodnutí může být v rozporu se zájmy zákazníka? Jak zareaguje vedení na kontrolní zjištění, jehož odstranění bude finančně nákladné? A co se stane, když zaměstnanec upozorní na jednání, které sice zatím nevedlo ke škodě, ale zjevně odporuje hodnotám, k nimž se organizace hlásí?
V podobných okamžicích se ukazuje, zda jsou etické principy skutečnou součástí rozhodování, nebo pouze formulacemi v interních dokumentech.
Integrita pro mě proto není abstraktním morálním pojmem. Vnímám ji jako praktickou součást odpovědného řízení organizace. Promítá se do rozhodovacích procesů, zacházení s informacemi, přístupu ke kontrolním zjištěním i způsobu, jakým organizace řeší vlastní pochybení. A právě zde se compliance a integrita musí vzájemně doplňovat.
Odpovědnost vedení se ukazuje v nepříjemných rozhodnutích
O firemní kultuře se často hovoří v souvislosti s etickými kodexy, hodnotami a principem tone from the top. Skutečný postoj vedení však zaměstnanci poznávají především podle konkrétních rozhodnutí.
Pokud vedení deklaruje otevřenost, ale na kritiku reaguje odmítavě, vytvoří tím silnější signál než jakékoliv školení. Jestliže zdůrazňuje odpovědnost, ale opakovaně toleruje výjimky u obchodně úspěšných pracovníků, oslabuje tím důvěryhodnost vlastních pravidel.
Problém přitom nemusí spočívat v úmyslném porušování povinností. Někdy vzniká z přesvědčení, že určité riziko lze přijmout, protože se dosud nic nestalo. Jenže absence dosavadního selhání není důkazem účinnosti kontrolního systému.
Zvláštní odpovědnost mají v tomto směru členové vedení finančních institucí. Jejich rozhodnutí ovlivňují nejen hospodářské výsledky společnosti, ale také kvalitu ochrany zákazníků, nezávislost kontrolních funkcí a schopnost organizace včas rozpoznávat vznikající problémy. Odolná instituce proto potřebuje vedení, které dokáže naslouchat i informacím, jež zpochybňují dosavadní způsob fungování.
Proč jsem o těchto tématech napsala knihu
Během své profesní praxe jsem se stále častěji vracela k otázce, co se v organizaci odehrává ještě předtím, než vznikne skutečný problém. Zajímaly mě situace, kdy kontrolní mechanismy formálně existují, ale jejich účinnost oslabuje způsob rozhodování. Okamžiky, kdy zaměstnanci vědí o riziku, ale nikdo nechce být první, kdo na něj upozorní. I případy, kdy se mimořádné výsledky stávají důvodem nepokládat otázky, které by za jiných okolností byly samozřejmé.
Postupně jsem dospěla k přesvědčení, že o těchto souvislostech potřebujeme mluvit srozumitelněji a v širším kontextu. Nejen z pohledu jednotlivých regulatorních povinností, ale také z hlediska odpovědnosti vedení, lidského rozhodování, firemní kultury a dlouhodobé odolnosti organizací.
Z této potřeby vznikla moje kniha Anatomie integrity.
Nechtěla jsem napsat další výklad právních předpisů ani vytvořit dojem, že existuje univerzální návod, jak odstranit všechna podnikatelská rizika. Takový návod neexistuje. Chtěla jsem především ukázat, jak spolu souvisejí oblasti, které organizace často posuzují odděleně. Governance, compliance, řízení rizik, interní audit, etika, odpovědnost managementu nebo ochrana důvěrných informací nejsou izolovanými tématy. Ve skutečném fungování společnosti se neustále prolínají.
Kniha se proto věnuje také konkrétním otázkám, jako jsou whistleblowing, prevence finanční kriminality, prověřování obchodních partnerů, kybernetická bezpečnost nebo krizová komunikace. Spojuje je jedna úvaha: co se stane, když dobře formulované pravidlo narazí na složitou realitu každodenního rozhodování?
Integrita jako předpoklad důvěry
Důvěru nelze vytvořit pouze přijetím interního předpisu. Vzniká postupně, ze zkušeností s tím, jak organizace jedná, když se objeví problém. Zda dokáže přiznat chybu, jestli přijímá odpovědnost za vlastní rozhodnutí a zda je ochotna změnit postup, který sice dlouhodobě fungoval, ale přestal odpovídat skutečným rizikům.
Pro finanční instituce má tato schopnost zásadní význam. Zákazníci svěřují odborníkům nejen své finanční prostředky, ale také důvěru, že jejich zájmy budou posuzovány odpovědně a profesionálně. Regulace vytváří důležitý ochranný rámec. Jeho skutečná účinnost však závisí také na lidech, kteří jej každodenně naplňují.
Pokud moje kniha přiměje alespoň některé čtenáře podívat se jinak na vlastní rozhodovací procesy, klást nepříjemné otázky včas nebo lépe porozumět tomu, proč firemní kultura přímo ovlivňuje kvalitu řízení rizik, splní účel, se kterým jsem ji napsala.
Protože skutečná integrita se nepozná podle množství pravidel, která organizace má. Pozná se podle toho, co lidé udělají ve chvíli, kdy jejich dodržení není snadné.
Anatomie integrity – o knize
Anatomie integrity: Průvodce moderního lídra světem rizik, etiky a neviditelných pravidel je odborně zaměřená publikace Moniky Škubalové, která propojuje zkušenosti z oblasti compliance, interního auditu a řízení rizik s otázkami firemní kultury, odpovědnosti vedení a praktického rozhodování.
Kniha je určena majitelům firem, členům vedení, manažerům i odborníkům zabývajícím se governance, compliance a řízením rizik. Dostupná je v českém vydání Anatomie integrity i anglické verzi The Anatomy of Integrity.
Více o knize a možnostech jejího zakoupení
Publikace je nezávislým autorským projektem Moniky Škubalové a nepředstavuje produkt, investiční doporučení ani oficiální stanovisko společnosti Aisa International, s.r.o.
