Evropská komise přistoupila 22. září 2025 k opravě metodiky výpočtu ročních příspěvků bank do mechanismu řešení krize. Na první pohled jde o technickou úpravu, ve skutečnosti však může ovlivnit desítky miliard eur, které instituce odvádějí do fondu na sanaci bank. Opravené nařízení zpřesňuje definice kapitálu a způsobilých závazků a zavádí podrobnější postupy pro přepočet rizikových ukazatelů. Pro banky to znamená nejen složitější reporting, ale i nové povinnosti při plánování kapitálové přiměřenosti.
Co se mění v číslech
Původní metodika umožňovala v některých případech rozdílný výklad, což vedlo k rozdílům mezi zeměmi. Oprava stanoví jasnější vztah mezi minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (MREL) a celkovými závazky instituce. Pokud banka drží například kapitál a způsobilé závazky v hodnotě 120 miliard eur a její MREL činí 100 miliard eur, nově se povinný ukazatel počítá z rozdílu – tedy 20 miliard eur, vyděleného celkovými závazky. Rozdíl deseti procentních bodů v interpretaci může znamenat navýšení ročního příspěvku o stovky milionů eur.
Další zásadní změna se týká diskretizace ukazatelů. Orgány krizového řízení nyní musí rozdělit banky do intervalů tak, aby každá skupina obsahovala stejný počet institucí. Tím se omezuje možnost, že by velké banky byly vyhodnocovány mírněji než malé, jak tomu někdy bylo dříve. Pro menší instituce to znamená větší tlak – pokud se dostanou do „rizikovějšího“ intervalu, jejich příspěvek vzroste skokově.
Dopady pro praxi
Z pohledu investorů i klientů bank jde o důležitou zprávu. Vyšší odvody do fondu snižují disponibilní kapitál bank, a tím se mohou promítnout do ceny úvěrů či do nižší dividendové politiky. Například podle propočtů Evropského orgánu pro bankovnictví navýšení příspěvků o 0,05 % celkových závazků znamená pro průměrnou banku se závazky 300 miliard eur dodatečný odvod 150 milionů eur ročně. Pokud se podobná zátěž promítne do marží hypoték, spotřebitel může zaplatit v průměru o 0,1 procentního bodu vyšší sazbu.
Pro české banky, jejichž bilanční suma přesahuje 10 bilionů korun, může jít o navýšení v řádu miliard. Expatrioti i fyzické osoby s investicemi v bankovních dluhopisech by měli sledovat, zda se nezvýší riziko nižších výnosů. Současně se posiluje role regulatorních ukazatelů, jako je pákový poměr či likviditní krytí, které se promítají do výpočtu příspěvků.
Pokud by se situace zopakovala v období ekonomického zpomalení, banky by stály před dilematem: buď zvýšit kapitál, což je drahé a zdlouhavé, nebo přenést náklady na klienty. V krizovém scénáři může být tento mechanismus paradoxně destabilizující. Zároveň však poskytuje větší jistotu, že fond bude dostatečně naplněn pro případ pádu systémové banky.

