Finanční analytický úřad (FAÚ) potvrdil, že povinnost hlásit nesrovnalosti při zjišťování skutečných majitelů zůstává v platnosti – i přes nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označilo část zákona o evidenci skutečných majitelů za rozpornou s unijním právem. Pro banky, poradce i investory to znamená jediné: kontrolní mechanismy se nemění.
Kde je hranice mezi soukromím a kontrolou
Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. srpna 2025 vyvolalo rozruch – podle něj český zákon o evidenci skutečných majitelů (ESM) porušuje evropské právo, protože umožňuje široké veřejnosti přístup do databáze skutečných vlastníků. Zásah do soukromí, který měl být podle soudců nepřiměřený, se ale netýká povinností podle § 15a zákona č. 253/2008 Sb. (AML zákon).
FAÚ ve svém stanovisku z 19. září 2025 výslovně zdůrazňuje, že povinné osoby – tedy finanční instituce, investiční zprostředkovatelé či daňoví poradci – musí i nadále oznamovat nesrovnalosti, pokud zjistí, že údaje uvedené v evidenci neodpovídají skutečnosti. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahovalo pouze k nemožnosti vynucovat plnění evidenční povinnosti ze strany právnických osob, nikoli k AML kontrolám.
To znamená, že pokud například investiční poradce při prověřování klienta narazí na rozdíl mezi osobou zapsanou v evidenci a skutečnou řídící osobou, má povinnost nesrovnalost oznámit FAÚ. Nejedná se o zásah do soukromí, ale o součást kontrolního procesu, který má chránit finanční trh před praním špinavých peněz.
Kdyby poradce oznámil nesrovnalost pozdě
Z praxe FAÚ plyne, že systém oznamování nesrovnalostí je jedním z nejefektivnějších nástrojů prevence praní peněz. Pokud povinná osoba zareaguje pozdě nebo vůbec, vystavuje se riziku sankce až do výše 1 000 000 Kč (§ 44 AML zákona). V extrémních případech může být považována za spolupachatele, pokud z nesrovnalosti vzešla transakce s trestním původem.
Zjednodušeně řečeno – oznamování nesrovnalostí není administrativní šikana, ale pojistka proti reputačnímu i právnímu riziku. Finanční instituce, které tento proces mají nastavený transparentně, vykazují podle údajů FAÚ o 40 % nižší pravděpodobnost zapojení do podezřelých obchodů.
FAÚ navíc uvádí, že definice nesrovnalosti podle § 2 písm. l) zákona o ESM se nadále uplatňuje i pro účely AML zákona. Povinnost se tedy nevypíná s rozhodnutím soudu – zůstává aktivní a v praxi plně vymahatelná.
Poradci, investiční společnosti i další povinné osoby musí pokračovat v dosavadním postupu: při prověřování klienta ověřit skutečného majitele, porovnat údaje s registrem a případné nesrovnalosti hlásit FAÚ. Přestože Nejvyšší soud otevřel diskusi o rozsahu ochrany soukromí, kontrolní pravomoci zůstávají beze změny. Český právní rámec se tak opírá o zásadu prevence – raději oznámit nesrovnalost než přehlédnout možný problém.
