Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) potvrdil, že vydavatelé asset-referenced tokenů (ART) mohou své produkty nabízet v dalších členských státech okamžikem udělení povolení domácím regulátorem. Není tedy nutné čekat na zdlouhavé potvrzení každého hostitelského státu. Tento posun se může zdát technický, ale pro investory i samotné firmy jde o klíčovou změnu: rychlejší vstup na nové trhy, menší administrativní zátěž a zároveň jasně stanovený rámec povinností. Jenže realita není tak růžová, jak by se mohlo zdát.
Co se mění pro investory
Představme si praktickou situaci: český investor drží ART krytý eurem vydaný firmou se sídlem ve Francii. Do 5. září 2025 nebylo zřejmé, zda tento token může být okamžitě nabízen i v Německu či Itálii. Dnes už jasno je – stačí, že francouzský regulátor povolení vydal a do dvou pracovních dnů informoval ostatní evropské instituce. Na první pohled dobrá zpráva, ale problém je v průhlednosti. Informace o tom, kde všude se token nabízí, je sice zveřejněna v registru ESMA, nicméně běžný investor tento registr prakticky nikdy nesleduje. To otevírá prostor pro mylné představy o rozsahu oprávnění vydavatele.
Investoři by si proto měli sami ověřovat, zda je konkrétní ART skutečně uveden v registru ESMA a zda odpovídá jurisdikcím, kde jej chtějí držet či obchodovat. Pokud například český rezident nakoupí token v Itálii, ale zjistí, že vydavatel tento stát neuvedl při pasportizaci, může mít problém s uznáním nároků v případě sporu.
Dopady na vydavatele a trh
Pro samotné vydavatele je nová úprava dvousečná. Na jedné straně výrazně zrychluje vstup na trh: odhaduje se, že jen zkrácení administrativních lhůt může ušetřit střední společnosti až 80 tisíc eur ročně na právních a regulatorních nákladech. Na druhé straně je ale nutné počítat s přísnějším dohledem – informace putují nejen k hostitelským národním orgánům, ale také k EBA, ESMA a Evropské centrální bance. Jakmile tedy dojde k nesrovnalostem ve zveřejněných údajích, náprava není lokální záležitostí, ale celoevropským problémem.
Co by nastalo, kdyby vydavatel později změnil rozsah zemí, v nichž ART nabízí? V nařízení MiCA chybí povinnost průběžně aktualizovat tento seznam. To je zásadní slabina – pokud se firma rozhodne přestat nabízet token například v Rakousku, nikdo nemá povinnost tuto informaci zveřejnit. Investoři se tak mohou ocitnout v právním vakuu.
Příklad z praxe: společnost A vydává ART krytý košem měn a při povolovacím řízení uvedla tři státy – Německo, Rakousko a Polsko. Po roce se stáhne z Polska kvůli nízkému zájmu. Pokud tuto změnu neoznámí, polští investoři mohou být v dobré víře, že jsou stále chráněni evropským rámcem, i když tomu tak už není. Tento typ informační asymetrie je přesně tím, co MiCA měla odstranit.
Proč to celé sleduje Aisa International
Klienti, expati i fyzické osoby, kteří zvažují investice do kryptoměn s evropským povolením, potřebují vědět, jaké garance jim systém skutečně dává. MiCA je sice prezentována jako nástroj ochrany investorů, ale její praktická aplikace ukazuje, že odpovědnost stále zůstává do velké míry na samotných investorech. Registr ESMA by měl být povinnou zastávkou před každým nákupem tokenu.
Z pohledu compliance se také ukazuje, že evropská regulace má tendenci vytvářet vícevrstvé kontrolní mechanismy, ale často zapomíná na jednoduchý uživatelský přístup. Pokud se běžný investor musí orientovat v databázi s desítkami tisíc záznamů, je otázkou, zda ochrana není spíše teoretická než praktická.
