Kdo je vlastně klient

Už jste si někdy mysleli, že jasně víte, kdo je klientem banky? Možná vás nové stanovisko Finančního analytického úřadu (FAÚ) překvapí. Ze zkušenosti bank totiž plyne, že odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku může být velmi složitá – a v některých případech i nečekaná. Aktualizovaný výklad pojmu „klient“ podle AML zákona, zveřejněný 24. července 2025 po konzultaci s Českou národní bankou, ukazuje, že se pravidla mohou dotknout i lidí a firem, kteří by se sami nikdy za klienty nepovažovali.

Stanovisko popisuje šest modelových situací, které jsou pro praxi bank a jejich klientů klíčové. A nejde o teoretickou debatu – chybný odhad toho, kdy je nutná identifikace, může vést k pozastavení transakce, zamítnutí platby nebo dokonce k ukončení obchodního vztahu.

Proč to má dopad na klienty

AML zákon ukládá bankám povinnost identifikovat každého, kdo jedná jménem klienta. Ne vždy ale musí jít o plnohodnotnou formální identifikaci podle § 5 a § 8 AML zákona. Někdy stačí provést méně náročnou kontrolu podle § 9 – například zjištění totožnosti pro účely hodnocení rizik a prověření proti sankčním seznamům. Rozdíl je zásadní: plná identifikace znamená osobní ověření dokladů a záznam do systému, zatímco kontrola může proběhnout interně, bez toho, aby dotyčný seděl v bance s občanským průkazem.

Klienti se s tím setkají nejčastěji v situacích, kdy jejich obchodní partneři, disponenti účtu nebo příjemci záruk a akreditivů jednají s bankou. A právě tady FAÚ nově upřesňuje, kdy jsou tyto osoby „klienty“ ve smyslu zákona – a kdy ne.

Jak to vypadá v praxi

Typickým příkladem je disponent účtu, tedy fyzická osoba oprávněná nakládat s penězi na účtu. FAÚ potvrzuje, že disponent je pro AML účely „jinou osobou jednající za klienta“, a proto musí projít identifikací, pokud se tak nestalo dříve. Banka tedy může požadovat jeho doklady ještě před provedením první transakce.

Naopak zaměstnanec firmy s povolením k inkasu od klienta banky identifikaci podstoupit nemusí, protože jeho firma není klientem banky. Stejné platí pro zaměstnance firmy s oprávněním zadávat platby přes SWIFT (MT101). Jenže pozor – pokud má tato firma sídlo mimo EU, může banka i tak chtít znát totožnost zaměstnance pro účely kontroly klienta podle § 9 AML zákona. V praxi to znamená, že expati spolupracující s firmami mimo EU by měli počítat s delšími ověřovacími procesy a dopředu si připravit potřebné údaje.

Dalším příkladem je beneficient bankovní záruky, který obvykle není klientem banky. Identifikace se tedy nedělá, ale banka musí jeho totožnost znát kvůli prověření proti sankčním seznamům. Bez toho nemůže plnění ze záruky vyplatit. Výjimka nastává, pokud existuje přímý smluvní vztah mezi bankou a beneficientem – tehdy je beneficient klientem a plná identifikace je povinná.

U exportních akreditivů je rozhodující role příkazce. Pokud je jím právnická osoba podle občanského zákoníku, banka ji musí považovat za klienta a identifikovat jejího zástupce. Pokud ale příkazcem není, identifikace není nutná. Zkušenosti z praxe ukazují, že i malé nepochopení této nuance může zpozdit mezinárodní platbu o dny.

A pak tu máme platební terminály. Pokud obchodník zadává do terminálu částku, banka vydávající kartu ho neidentifikuje – ten vztah se jí netýká. Identifikaci provádí pouze banka, která terminál poskytla (acquirer), a jen u právnické osoby – nikoli u každého zaměstnance, který terminál obsluhuje.

Jak se připravit, abyste nezůstali stát

Pro klienta to znamená jediné: prověřit si všechny osoby, které mohou jednat jménem vaší firmy nebo vás osobně, a ověřit s bankou, zda už prošly identifikací. Zejména v mezinárodním prostředí je dobré mít aktuální seznam disponentů, zástupců, beneficientů a příkazců – a jejich kompletní identifikační údaje připravené. To platí dvojnásob pro expaty a podnikatele s obchodními vztahy mimo EU, kde je rizikový profil vyšší.

Pokud víte, že vás čeká složitější transakce (např. exportní akreditiv, záruka ve prospěch zahraničního subjektu nebo platba přes SWIFT), je rozumné kontaktovat banku předem a ověřit, jaké osoby bude chtít prověřit. Tím předejdete nepříjemnému zdržení nebo dokonce zamítnutí obchodu.

Nové stanovisko FAÚ také ukazuje, že AML povinnosti jsou stále více zaměřené na konkrétní transakční schémata. Nejde už jen o to, kdo je napsán ve smlouvě – pod drobnohled se dostávají i „neviditelní hráči“, kteří mají faktický vliv na pohyb peněz.

Rychlý přehled – kdy je nutná identifikace

1. Disponent účtu – vždy identifikovat, pokud se tak nestalo dříve.

2. Osoba jednající za banku – respondenční instituci přistupující ke korespondenčnímu účtu – identifikovat podle § 8 AML zákona.

3. Zaměstnanec firmy s povolením k inkasu nebo zadáváním MT101 – identifikace se neprovádí, ale může být nutná kontrola podle § 9, hlavně mimo EU.

4. Beneficient bankovní záruky – obvykle bez identifikace, vždy ale nutná kontrola proti sankčním seznamům; identifikace jen při přímém smluvním vztahu.

5. Exportní akreditiv – příkazce – pokud je příkazcem ve smyslu občanského zákoníku, je klientem a musí být identifikován; jinak ne.

6. Obsluha platebního terminálu – identifikace právnické osoby (obchodníka) bankou-acquirerem, nikoli jednotlivých zaměstnanců.