Česká národní banka 15. září 2025 zveřejnila výklad, který zásadně mění praktické fungování alternativních účastnických fondů. Limit 20 % investice do jednoho investičního fondu se nově uplatní i na jeho jednotlivé podfondy. To znamená, že penzijní společnosti i privátní investoři musejí počítat s přísnější kontrolou diverzifikace. Pokud jste dosud považovali investici rozdělenou mezi několik podfondů téhož fondu za dostatečně rozloženou, dnes už takový přístup neobstojí.
Co se mění a proč
Podle § 108c zákona o doplňkovém penzijním spoření lze vložit maximálně 20 % majetku fondu do cenných papírů jednoho investičního fondu. ČNB nyní potvrdila, že tento limit platí i na úrovni podfondů. Jinými slovy: pokud investujete například 30 % do dvou podfondů téhož zahraničního fondu, už se to nepovažuje za dostatečnou diverzifikaci. Každý podfond se posuzuje zvlášť.
Statistiky ukazují, že téměř 40 % investic českých penzijních společností v roce 2024 směřovalo do zahraničních fondů s více podfondy. Dopad na strukturu portfolií je proto obrovský. Pokud se investor rozhodne ignorovat nový výklad, riskuje, že jeho investice bude považována za nesouladnou, což může vést až k nucenému přeskupení portfolia. Představte si, že držíte dlouhodobé pozice v hodnotě 50 milionů korun a regulator nařídí jejich rozprodej – dopad na výnos je okamžitý a nevratný.
Praktické důsledky pro investory
Co by se stalo, kdyby expat s portfoliem spravovaným v Česku investoval například 25 % do dvou podfondů jednoho lucemburského SICAV? Podle nového výkladu by už překročil zákonný limit. Správce portfolia by musel okamžitě jednat – buď přesměrovat část prostředků jinam, nebo fond opustit úplně. To znamená vyšší transakční náklady a potenciální daňové důsledky, které mohou snížit čistý výnos až o 1,5 % ročně.
Je proto nutné prověřit, zda zahraniční právo dostatečně zajišťuje oddělení majetku jednotlivých podfondů. Pokud ne, nelze diverzifikaci považovat za reálnou. Nejde o formalitu – v praxi může špatně nastavená struktura znamenat, že investoři ručí i za ztráty jiných podfondů. V extrémním scénáři by tak investor mohl přijít o část kapitálu, aniž by do daného podfondu kdy vložil jedinou korunu.
Kritický pohled na evropská pravidla
Tento krok ČNB navazuje na výklad evropské směrnice UCITS, která obdobně aplikuje limity na úrovni podfondů. Argumentem je ochrana investorů a skutečná diverzifikace. Otázkou ale zůstává, zda není přístup příliš restriktivní. Evropské regulace totiž dlouhodobě komplikují investiční rozhodování tím, že vynucují mechanické rozkládání portfolií. To sice snižuje koncentraci rizika, ale zároveň omezuje možnost investorů využít kvalitních a výkonných strategií, které se často soustřeďují jen v několika podfondech.
Co by, kdyby se pravidla vykládala mírněji? Investor by mohl investovat vyšší podíl do jedné strategie, čímž by sice nesl větší riziko, ale mohl by dosáhnout i vyššího výnosu. V době, kdy se průměrný roční výnos českých penzijních fondů pohybuje kolem 3 %, představuje každý procentní bod navíc zásadní rozdíl. Pravidla EU tak sice chrání, ale zároveň připravují investory o část potenciálního zhodnocení.
Klíčové kroky pro investory
Pro klienty privátního investičního poradenství z toho plyne jediné: nečekat. Pokud máte investice v zahraničních fondech s více podfondy, je nutné je detailně prověřit. V praxi to znamená zkontrolovat, zda jednotlivé podíly nepřesahují hranici 20 % a zda zahraniční legislativa opravdu garantuje oddělení majetku. Každý expat, který spravuje majetek v Česku, by měl své portfolio nechat zkontrolovat profesionálem ještě před koncem roku 2025.
