Evropská centrální banka nedávno zveřejnila výsledky letošních zátěžových testů a čísla vzbudila velkou pozornost. Z celkových 99 zkoumaných bank by 15 institucí nedosáhlo předepsané kapitálové přiměřenosti, pokud by se naplnil scénář hluboké recese. Průměrný pokles kapitálové přiměřenosti Tier 1 se v takovém případě odhaduje na 4,8 %, což by znamenalo největší propad od roku 2014. Pro drobné investory a expaty žijící v EU to není jen statistika – jde o signál, že při správě majetku je třeba počítat i s krizovými variantami.
Kapitál pod tlakem
Největší zátěž testy ukázaly u bank z jižní Evropy. V Itálii a Španělsku by se při naplnění recesního scénáře propadla kapitálová přiměřenost u některých bank pod 7 %, zatímco regulatorní minimum je 8 %. To by znamenalo nutnost okamžitého navýšení kapitálu nebo omezení dividend. Pro investory to překládáme jednoduše: akcie těchto bank by při první známce problémů čelily prudkým výprodejům. Pokud například držíte akcie italské UniCreditu, test ukázal pokles CET1 o více než 5 procentních bodů. Naopak německé a francouzské banky vykázaly větší odolnost, i když i u nich by recese ukrojila průměrně 3,5 % kapitálu.
Důležité je číslo, které zůstalo v pozadí: průměrná návratnost vlastního kapitálu (ROE) by v krizovém scénáři klesla na 2,1 %, což je hluboko pod úrovní, která motivuje investory držet bankovní tituly dlouhodobě. Prakticky řečeno, banka s takto nízkou ziskovostí není schopna přirozeně tvořit kapitál a musí spoléhat na externí injekce.
Co z toho plyne pro investory
Pro klienty privátního investičního poradenství je nejzásadnější otázka: co by, kdyby se skutečně recese spustila? Pokud by nastal propad HDP o 3,5 % a nezaměstnanost vzrostla nad 10 %, jak test předpokládá, reakce trhů by byla rychlá. Akcie bank by se propadly o desítky procent, korporátní dluhopisy by čelily zvýšeným spreadům a bezpečný přístav by znovu představovaly státní dluhopisy zemí s vysokým ratingem – tedy Německa, Nizozemska či skandinávských států.
Praktická rada pro expaty a fyzické osoby, kteří drží majetek v EU: diverzifikace je v tuto chvíli klíč. Mít vše vsazeno na akcie bank není vhodná strategie. Naopak kombinace státních dluhopisů, vybraných sektorů (například energetiky, která prokazuje vyšší odolnost vůči recesím) a částečně i zlata vytváří vyvážený polštář. Je dobré si spočítat, co by znamenal 20% pokles hodnoty bankovního portfolia – při investici 100 000 eur jde o ztrátu 20 000 eur. Takové číslo už není jen teorie, ale konkrétní dopad do rodinného rozpočtu.
Zajímavým detailem, který z testů vyplynul, je fakt, že hypoteční portfolia zůstávají stabilní i při hluboké recesi, protože úrokové sazby by v takovém scénáři rychle klesly a část domácností by přešla k refinancování. Největší slabinou se ukazují firemní úvěry malým a středním podnikům, kde se odhaduje až 12% míra defaultu. To je číslo, které by okamžitě zatížilo výsledovky bank a projevilo se na kurzech akcií.
Kritický pohled si zaslouží i samotný test. ECB sice simuluje hlubokou recesi, ale nepočítá například s možností geopolitického šoku v podobě úplného přerušení dodávek energií nebo prudkého růstu komoditních cen. To znamená, že skutečná krize může být tvrdší, než ukazuje oficiální scénář.
Čtenáři by proto měli brát zveřejněná čísla jako spodní hranici rizika, nikoliv jeho vrchol. Pokud jste expat, který má příjmy v euru a zároveň investice v bankovních akciích, dává smysl začít část portfolia směrovat do aktiv denominovaných v jiných měnách, například do amerických ETF, která pokrývají široký index S&P 500. Slabší euro v čase recese zároveň posiluje dolarové investice, což funguje jako přirozený hedging.
Finanční stres testy tak nejsou jen technickou hříčkou pro regulátory. Jsou praktickým návodem, jak si každý investor může doma udělat vlastní mini-stres test portfolia a zjistit, jestli by v krizi ustál ztrátu bez nutnosti okamžité likvidace majetku.
