Evropská komise dostala na stůl návrh EIOPA, který může změnit, jak budou Evropané spořit na důchod. Pokud se prosadí nová značka EuroPension, zmizí složitost stávajících produktů a lidé získají jasně čitelný, skutečně celoevropský penzijní nástroj. Klíčovou otázkou ale zůstává, zda návrh přinese nižší náklady a vyšší důvěru, nebo jen další regulační břemeno.
Proč se mění pravidla
Čísla jsou neúprosná. V roce 2050 bude podle Eurostatu na jednoho pracujícího připadat 1,5 důchodce, zatímco dnes je to 0,6. Národní důchodové systémy na to nejsou připraveny, proto má EU ambici posílit doplňkové penze. Problém je v roztříštěnosti – každý stát má jiné podmínky a například čeští expati pracující ve více zemích se setkávají s nemožností převést své naspořené prostředky. EuroPension by měl být univerzální značkou, která tuto bariéru odstraní.
Dnes stojí průměrný poplatek za správu osobních penzijních produktů v EU okolo 1,2 % ročně, přičemž návrh EIOPA počítá s novým systémem, kde se bude posuzovat poměr náklad–výnos. Pokud by se strop snížil na 0,7 %, typický investor s portfoliem 50 000 EUR by po 20 letech získal o 13 000 EUR více. Tento konkrétní výpočet ukazuje, že regulace nemusí být jen o papírech, ale o reálných penězích v kapse.
Co čekat v praxi
Zavedení automatického zapisování účastníků znamená, že zaměstnanec bude do schématu zařazen automaticky, pokud aktivně neodmítne. V Británii tento systém zvýšil počet účastníků zaměstnaneckých penzí z 46 % na 79 % během osmi let. Pokud by se stejný model uplatnil v Česku, kde je dnes zapojeno jen 57 % pracujících, mohlo by jít o statisíce nových střadatelů.
Otázkou zůstává, jak bude EuroPension komunikován směrem k běžným občanům. Pokud se zachová dnešní styl, kdy je většina smluv psána složitým jazykem a klient se v nich ztratí, důvěra nevzroste. Klíčová bude transparentnost a možnost sledovat důchodové úspory online v celoevropském systému. Člověk, který dnes odchází do penze po 20 letech práce v Německu a 15 v Česku, obvykle stráví měsíce sháněním potvrzení. Pokud by vše šlo sledovat v jedné aplikaci, změnila by se realita každodenního života statisíců expatů.
Návrhy EIOPA ale nejsou bez rizik. Přísnější dohled a jednotné standardy mohou zvýšit administrativní náklady poskytovatelů, kteří je přenesou na klienty. Zároveň se ozývá kritika, že systém EuroPension může nahrávat velkým finančním institucím a znevýhodnit menší lokální fondy. V krajním scénáři by se tedy stalo, že místo snížení poplatků by došlo k jejich skryté uniformizaci.
Co dělat dnes? Pokud má člověk možnost spořit v zahraničí, je vhodné porovnat aktuální náklady s očekávaným stropem u EuroPensionu. Pokud se dnes platí více než 1 %, vyplatí se zvážit přesměrování prostředků. Expat by měl zároveň uchovávat kompletní evidenci svých penzijních smluv – byť digitálně – protože i po zavedení evropského tracking systému bude nějaký čas trvat, než se databáze sjednotí. A pokud se někdo obává, že automatické zapisování bude znamenat „nucené“ spoření, je třeba vědět, že opt-out bude vždy možný, i když s administrativními obtížemi.
Zajímavostí je, že podle posledního Eurobarometru se 48 % Evropanů s osobním penzijním produktem cítí finančně jistější, zatímco bez něj jen 36 %. Rozdíl je obrovský a jasně ukazuje, že doplňkové penze nejsou jen teoretickým konceptem, ale reálnou cestou, jak posílit důvěru ve vlastní budoucnost.
