Zdravotní pojištění představuje jednu z nejpřísněji sledovaných povinností zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) i tzv. osob bez zdanitelných příjmů (OBZP). Jeho hrazení je zákonným imperativem, který nepřipouští výjimky. Přesto zdravotní pojišťovny každoročně evidují desítky tisíc případů, kdy pojistné není odvedeno vůbec, je uhrazeno opožděně nebo je chybně vypočteno. Vzniklý dluh je zatížen penále, které naskakuje automaticky – denně a bez výzvy.
Pochybení bývá nejčastěji důsledkem neznalosti nebo podcenění detailů. Ve většině případů se přitom jedná o chyby, jimž lze předejít pečlivostí, znalostí aktuálních sazeb a správnou komunikací mezi zaměstnanci, účetními a zdravotní pojišťovnou.
Nesprávný výpočet z minimální mzdy jako častý problém
Jedním z nejběžnějších pochybení zaměstnavatelů bývá opomenutí minimálního vyměřovacího základu u zaměstnanců s částečnými úvazky. Zákon totiž stanovuje, že zdravotní pojištění má být – s určitými výjimkami – odváděno alespoň z minimální mzdy. Od 1. ledna 2025 činí minimální mzda 20 800 Kč, z čehož vyplývá měsíční pojistné ve výši 2 808 Kč. Z této částky hradí 1 872 Kč zaměstnavatel a 936 Kč zaměstnanec. Pokud tedy zaměstnanec pracuje jen na malý úvazek s příjmem pod touto hranicí a nespadá do výjimky, je zaměstnavatel povinen dopočítat rozdíl a uhradit celé pojistné.
Dohody a pojistné: odlišná pravidla pro DPP a DPČ
U dohod o provedení práce (DPP) a dohod o pracovní činnosti (DPČ) platí specifická pravidla. Zdravotní pojištění se u DPP odvádí pouze v případě, že měsíční odměna přesáhne 11 500 Kč. V případě DPČ vzniká povinnost odvádět pojistné už při měsíčním příjmu nad 4 500 Kč.
V praxi často dochází k chybnému vyhodnocení situace – zejména pokud má zaměstnanec více dohod u různých zaměstnavatelů nebo pokud překročení hranice nastane v průběhu měsíce. Při nesprávném posouzení může dojít k nedoplatku, který bude pojišťovnou zpětně vyměřen včetně penále.
Kdy musí být dopočten rozdíl do minima
Specifickým případem jsou zaměstnanci s nízkými úvazky, kteří nevydělají alespoň minimální mzdu. Pokud nedoloží, že mají ještě jiného zaměstnavatele, který za ně pojistné odvádí, nebo že spadají pod kategorii OSVČ či státního pojištěnce, musí zaměstnavatel uhradit rozdíl mezi skutečným výdělkem a zákonným minimem.
V roce 2025 tak například zaměstnanec s příjmem 10 000 Kč měsíčně, za nějž žádný jiný subjekt pojistné neodvádí, způsobí svému zaměstnavateli nutnost doplatit pojistné z rozdílu do 20 800 Kč, a to včetně příslušné části za zaměstnance. Tato povinnost platí i zpětně, pokud nebyla správně aplikována. Zanedbání může vést k vyměření penále, jež se počítá za každý den prodlení.
Opomenuté oznámení změn statusu zaměstnance
K významným pochybením dochází také v případech, kdy zaměstnanci neuvedou, že se z nich stal tzv. státní pojištěnec – např. z důvodu rodičovské dovolené, přiznání invalidního důchodu nebo evidence na úřadu práce. V roce 2025 hradí stát za jednoho pojištěnce 2 127 Kč měsíčně. Pokud však zaměstnavatel o změně statutu neví, může buď zbytečně odvádět pojistné, nebo jej naopak opomenout zcela. Obě situace mohou vyústit v kontrolu nebo sankci.
Důležitost správného a včasného podání přehledu
Každý zaměstnavatel je povinen podávat měsíční Přehled o platbě pojistného, v němž uvádí počet pojištěnců, vyměřovací základy a výši pojistného. Jakákoliv chyba v údajích – např. nesprávný počet zaměstnanců, opomenutí změny úvazku nebo chybné zadání částky – může vést k podhodnocení plateb a následnému vyměření penále. Zdravotní pojišťovna má možnost kontrolovat tyto údaje i zpětně, přičemž zjištěné nesrovnalosti mohou být penalizovány s prodlevou několika měsíců.
Pojištění při dlouhodobém pobytu v zahraničí
Zvláštní situací je dočasné vyřazení zaměstnance z českého systému veřejného zdravotního pojištění při dlouhodobém pobytu v zahraničí. Pokud zaměstnanec pobývá v jiné zemi déle než šest měsíců a je tam zdravotně pojištěn, může požádat o dočasné vyřazení z českého systému. Musí však být splněny zákonné podmínky a doložen příslušný formulář (např. E104 nebo S1). Pokud dokumenty chybí, považuje se zaměstnanec za nepojištěného, což může mít důsledky nejen v oblasti pojistného, ale i při čerpání zdravotní péče.
Co nastane, když vznikne dluh
Pokud pojistné není řádně uhrazeno, následuje postupný správní proces. Pojišťovna nejprve vyzve plátce k nápravě. Nevyřešený dluh je následně řešen formou platebního výměru nebo výkazu nedoplatků. Pokud plátce nereaguje, přistupuje se k vymáhání dluhu, které může vyústit až v exekuci. V této fázi již náklady výrazně rostou a oprava situace je složitější.
Zaplacení dlužné částky je zároveň podmínkou pro žádost o prominutí penále. O prominutí se žádá písemně a pojišťovna žádosti vyhoví pouze tehdy, pokud se jedná o ojedinělé a doložitelné pochybení u jinak bezproblémového plátce. Naopak u chronických dlužníků nebo při záměrném zatajování údajů je žádost zpravidla zamítnuta.
Aktuální sazby pro rok 2025
| Kategorie | Měsíční pojistné / záloha |
|---|---|
| Zaměstnanec (minimální mzda) | 2 808 Kč (1 872 + 936) |
| OSVČ (hlavní činnost) | 3 143 Kč |
| Státní pojištěnec | 2 127 Kč (hrazeno státem) |
| DPP | Od odměny nad 11 500 Kč |
| DPČ | Od odměny nad 4 500 Kč |
Závěrem: Zdravotní pojištění není prostor pro domněnky
Systém veřejného zdravotního pojištění je postaven na přesných a nekompromisních pravidlech. Odchylky, chyby nebo záměrné opomenutí se nevyplácejí – a to jak z finančního, tak z právního hlediska. Odpovědnost za správné odvedení pojistného není přenositelná. Je třeba znát aktuální pravidla, sledovat změny a mít nastavené interní procesy, které minimalizují riziko vzniku nedoplatků.
Zdravotní pojištění není pouze administrativní povinnost. Je to součást důvěry mezi zaměstnavatelem, zaměstnancem a státem – a právě důslednost v této oblasti rozhoduje o právní jistotě každého zúčastněného.
