Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) předložil Evropské komisi finální návrh regulačních technických standardů (RTS), které mění způsob, jakým banky přistupují k mimo-rozvahovým položkám. Tyto položky, tedy závazky a záruky, které zatím nejsou vedeny v rozvaze, mohou při nesprávném přiřazení výrazně zkreslit kapitálové požadavky. RTS mají přinést větší jednotnost a předcházet podhodnocování rizik.
Hned od listopadu 2025 bude muset každá instituce pečlivěji rozlišovat, do jakého z pěti tzv. bucketů závazek patří. Rozdíl není jen technický: pokud banka špatně zařadí položku, může to znamenat, že bude držet příliš málo kapitálu oproti skutečnému riziku. Pro klienty to může znamenat přísnější úvěrové podmínky i dražší financování.
Pět kategorií a jejich dopady
Podle nařízení CRR se mimo-rozvahové položky převádějí na ekvivalent v rozvaze pomocí konverzních faktorů:
- Bucket 1 (100 %): Nejvyšší riziko, např. kreditní substituty.
- Bucket 2: Riziko závislé na neúvěrové události (výkonové záruky).
- Bucket 3: Revolvingové limity, kde má klient právo, nikoli povinnost čerpat.
- Bucket 4: Obchodní financování bez charakteru kreditního substitutu (dokumentární akreditivy).
- Bucket 5: Bezpodmínečně zrušitelné závazky.
Právě u bucketu 5 nastává klíčová změna. Banky budou muset prověřovat, zda jejich právo závazek zrušit není omezeno faktory, jako jsou reputační rizika či obchodní zájmy. Pokud je závazek fakticky nezrušitelný, musí být zařazen do přísnější kategorie. To znamená vyšší kapitálové požadavky a potenciálně nižší ochotu bank poskytovat flexibilní úvěrové rámce.
Praktické dopady pro klienty
Pro podniky to v praxi znamená, že běžně využívané produkty jako kontokorenty, revolvingové úvěry či factoringové linky mohou být bankou hodnoceny přísněji. Pokud například firma získá rámec na 10 milionů korun, ale fakticky čerpá jen polovinu, banka musí podle nových pravidel počítat s tím, že klient může čerpat celý limit kdykoli. Z pohledu kapitálových požadavků tedy bude zajišťovat plných 10 milionů.
Statistiky EBA ukazují, že u některých kategorií, jako jsou výkonové záruky či lodní garance, může být konverzní faktor 50 %, zatímco u čistých kreditních substitutů dosahuje 100 %. To je zásadní rozdíl – pokud banka drží kapitál v objemu 8 % z vážené expozice, pak závazek 100 milionů korun v bucketu 1 vyžaduje 8 milionů vlastního kapitálu, ale v bucketu 2 už „jen“ 4 miliony. Takové rozdíly přímo ovlivňují cenu financování.
Pro klienta to znamená otázku: co by, kdyby banka začala striktně přeceňovat jeho limity? Může to vést k požadavku na vyšší zajištění, k omezení čerpání nebo k růstu marží. Firmy by proto měly počítat s tím, že jednání o úvěrových rámcích může být složitější a dokumentace detailnější. Včasné pochopení nových pravidel může zabránit nepříjemným překvapením.
Zajímavostí je, že EBA v rámci konzultací zvažovala i zařazení rizika z tzv. chargebacků v kartovém byznysu. Po kritice bank i průmyslu tento příklad z finální verze stáhla, protože by vedl k neúměrnému nárůstu kapitálových požadavků v oblasti, kde je reálné riziko nízké (historicky méně než 0,6 % všech transakcí).
