Investoři napojení na evropské trhy právě čelí nenápadné, ale zásadní změně. Likvidita – klíčový parametr pro oceňování, riziko i možnost rychlého prodeje majetku – je nově určována podle tržní kapitalizace, nikoli podle volně obchodovaného objemu. Zní to technicky, ale dopad je brutálně praktický: řada titulů, které byly dříve hodnoceny jako likvidní, tímto přepočtem propadá do kategorie nelikvidních. To znamená širší spready, pomalejší provedení obchodů a vyšší náklady při vstupu i výstupu z pozice. Pro expaty a movité investory spravující majetek přes hranice EU navíc vzniká problém s přenosem portfolií mezi jurisdikcemi – některé tituly mohou být nově obchodovány za horších podmínek nebo s vyššími regulatorními požadavky.
Aby byla majetková správa bezpečná, je nezbytné přesně rozumět tomu, jak bude trh jednotlivé nástroje od roku 2026 vyhodnocovat. Nový režim je více matematický a méně intuitivní. A právě v této chvíli je užitečné mít po ruce kritického partnera, který dokáže dopředu spočítat dopady, odhalit skryté náklady a pomoct s úpravou portfolia tak, aby změna pravidel pracovala ve váš prospěch.
Co přesně se mění a proč to bolí
Evropská komise postavila likviditu na jednoduchém kritériu: tržní kapitalizaci. Akcie je zařazena mezi likvidní pouze tehdy, pokud má hodnotu alespoň 100 milionů eur, zároveň vykazuje minimálně 250 obchodů denně a obrat alespoň 1 milion eur. Pro ETF byla zavedena vlastní metrika postavená na podílových jednotkách a minimálním denním obratu 500 tisíc eur. A zde přichází zásadní komplikace: tato hranice sice vypadá jako drobné zpřesnění, ale u velké části menších evropských titulů znamená automatický propad do nelikvidity.
Likvidita se také nově sleduje výhradně v časových úsecích, kdy byl daný titul skutečně obchodovatelný a trh byl otevřen. Tím se eliminuje statistické zkreslení, které se dříve objevovalo u trhů s nepravidelným obchodováním. Z pohledu investora to ale neznamená větší jistotu – jen méně prostoru pro interpretaci. Kdo spravuje majetek aktivně nebo přes více burz, musí počítat s tím, že likvidita už nebude „přátelská“. Bude exaktně určena čísly, která nemusí reflektovat skutečné chování trhu v krizových dnech.
Největším překvapením je vyhlášení, že tzv. „podobné finanční nástroje“ budou považovány za nelikvidní po celou dobu obchodování. Jde o nástroje, které bývaly často využívány expaty právě pro jejich flexibilitu. Tato možnost prakticky mizí.
A aby to nebylo málo, dochází k předefinování služeb poobchodního snižování rizika – komprese, rebalancing a optimalizace portfolia jsou postaveny mimo klasické transparentní režimy. Zní to jako výhoda, ale může to snížit viditelnost trhu a ztížit porovnání nákladů. Bez správné interpretace může být obtížné poznat, zda provedená transakce skutečně snížila riziko, nebo jen přenesla náklady jinam.
Jak se připravit, aby majetek neuvadl
V praxi bude nejdůležitější přesná znalost struktury portfolia. Je potřeba ověřit, které tituly nové limity splňují a které se stanou nelikvidními. U majetnějších portfolií může změna zasáhnout 15 až 30 procent pozic – zejména u menších evropských akcií a tematických ETF. Dále je nutné spočítat dopad na spreadové náklady. Pokud se spread u titulu rozšíří o pouhých 0,3 procentního bodu, může investor s portfoliem v hodnotě 500 tisíc eur ztratit při rebalancování až 1500 eur navíc.
U expatů bude hrát roli ještě jeden faktor – přeshraniční přenositelnost portfolia. Likvidita je často jedním z kritérií, podle kterých jednotlivé banky rozhodují, zda titul vůbec přijmou. Portfolia s vyšším podílem nelikvidních instrumentů se mohou hůře převádět mezi zeměmi.
Aisa International už několik měsíců testuje algoritmus, který dokáže dopad nové metodiky simulovat. Z modelů vychází, že nejméně stabilní budou segmenty střední tržní kapitalizace, které bývaly dříve považovány za likvidní jen těsně. Doporučuje se proto provést audit portfolia ještě před srpnem 2026, kdy začne platit poslední část změn.
Pokud se ukáže, že určité tituly hrozí propadnutím do nelikvidity, je vhodné rozhodnout, zda je držet jako strategickou pozici, nebo je nahradit jinými nástroji se stejnou expozicí, ale vyšší likviditou. U velkých portfolií může být efekt optimalizace vidět okamžitě – snížení spreadových nákladů*, rychlejší exekuce a menší riziko uzamčení kapitálu.
* Spreadové náklady (Spread cost): Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Představuje okamžitý transakční náklad, který je tím vyšší, čím je titul nejlikvidnější. Snížení spreadových nákladů tak znamená snížení neviditelných poplatků při obchodování.
