Mezinárodní kariéra a majetek rozprostřený napříč Evropou dnes naráží na jedno tiché riziko – penzijní úspory, které se sice tváří jako „evropské“, ale ve skutečnosti zůstávají uvězněné v národních pravidlech. Přesuny mezi státy, změny daňové rezidence i rozdílné pracovní režimy vytvářejí situaci, kdy část dlouhodobého majetku přestává být pod kontrolou.
Řešení existuje, ale není samozřejmé. Aktuální data evropského dohledu nad penzijními fondy ukazují, kde systém funguje, kde selhává a jak se v něm může expat nebo HNWI pohybovat bezpečně. Právě zde se odděluje pouhá „mobilita práce“ od skutečně řízené správy majetku v mezinárodním kontextu.
Hned na začátku je nutné říci nepříjemnou pravdu – evropský trh přeshraničních zaměstnaneckých penzí zůstal malý a uzavřený. Ke konci roku 2024 v celé EU a EHP fungovalo pouze 27 aktivních přeshraničních penzijních fondů, které spravovaly zhruba 11,5 miliardy eur. To je přibližně 0,4 % všech penzijních aktiv v EU. Jinými slovy – systém, který měl usnadnit život lidem pracujícím ve více státech, se stal výsadou úzké skupiny struktur a jurisdikcí.
Pro klienta to má přímý dopad. Penzijní řešení není „automaticky přenosné“ jen proto, že se pohybujete v EU. Přeshraniční fond musí respektovat pracovní a sociální právo země, kde pracujete, a zároveň regulatorní pravidla země, kde sídlí. Výsledkem je dvojí regulace, vyšší náklady a často i nečekaná omezení při výplatě renty.
Co to znamená pro vaše peníze
Naprostá většina přeshraničních fondů je soustředěna do několika států – zejména Belgie, Nizozemska a Lucemburska. Belgie sama obsluhuje více než 80 % všech účastníků přeshraničních penzijních fondů v EU. Pokud je zaměstnanecký penzijní plán navázán na jinou jurisdikci, bývá jeho správa složitější a méně flexibilní.
Zajímavý je i vývoj struktury penzí. Přestože se dlouhodobě prosazují systémy založené na příspěvcích, v roce 2024 došlo k posunu zpět směrem k garantovaným dávkám, a to čistě kvůli regulatorním změnám a uzavírání některých fondů. Pro klienta to znamená jediné – strategie, která dávala smysl před pěti lety, dnes nemusí fungovat vůbec.
Konkrétní příklad – expat s příjmem 150 000 eur ročně, pracující postupně ve třech státech EU, může mít během kariéry rozdělené penzijní nároky do tří systémů. Bez aktivního řízení hrozí, že část úspor zůstane zablokována, část bude zdaněna nevýhodně a část ztratí reálnou hodnotu vlivem nákladů.
Jak si udržet kontrolu
Zásadní chybou je spoléhat se na zaměstnavatele nebo „automatiku“ systému. Penzijní plán musí být součástí celkového finančního obrazu, nikoli izolovaný produkt. Klíčové je vědět, kde jsou úspory vedeny, jakým právem se řídí a jak budou zdaněny při výplatě – nikoli dnes, ale za 20 nebo 30 let.
Právě zde vstupuje do hry role nezávislého partnera. Aisa International pracuje s penzemi expatů v kontextu daňové rezidence, investiční strategie i rodinného majetku. Nejde o hledání „nejlevnějšího fondu“, ale o to, aby penzijní kapitál zapadal do dlouhodobého plánu a zůstal likvidní, srozumitelný a předvídatelný.
Co když se během pěti let přestěhujete dvakrát? Co když změníte strukturu příjmů nebo prodáte firmu? Bez koordinace se penze stává slepým místem majetku. S koordinací se naopak mění v stabilní pilíř, který funguje napříč státy.
Evropská regulace slibovala mobilitu, ale přinesla hlavně složitost. Ti, kdo mají mezinárodní životní styl, se bez strategického řízení neobejdou. Penzijní úspory si zaslouží stejnou pozornost jako investice nebo daňové plánování – jinak se z nich stane problém, který se projeví příliš pozdě.
